 Známý kritik islámu a autor kontroverzního dokumentu Fitna, nizozemský politik Geert Wilders, odložil návštěvu Česka, kam ho pozval senátor za ODS Jiří Oberfalzer. Důvody? Proti jeho vystoupení na půdě Senátu se postavili nejen politici ODS a ČSSD, ale například i senátor Jaromír Štětina, podle něhož prý Wilders hlásá náboženskou zášť. No a poté, co Senát odmítl poskytnout Wildersovi půdu k projevu, se zase nenašlo jiné vhodné místo, údajně kvůli strachu z reakcí muslimů (či spíše islamistů); a to přesto, že někteří zástupci českých muslimů projevili o debatu s Wildersem zájem a nabídli mu dokonce, že setkání sami zorganizují.
Spor ohledně případné návštěvy Wilderse byl značně medializován, takže lze říci, že už i v Česku se islám stává důležitým politickým tématem, tak jako je tomu v zemích západní Evropy již dávno. Úkolem politiků v této nové situaci je zbytečně celý spor nepolarizovat, ale hlavně nebránit dialogu. Wildersovy názory jsou jistě poněkud extrémní (zejména proto, že Wilders nerozlišuje mezi umírněným islámem a radikálním islamismem), nicméně nezdá se mi, že by bylo možno Wilderse, který uznává, že někteří muslimové jsou tolerantní a mírumilovní lidé, odsuzovat jako člověka, který hlásá náboženskou nenávist.
T.T.
Zdroje: iDnes.cz; eurabia.cz (zde a zde)
Někteří představitelé českých lidovců se postavili proti plánu brněnských muslimů vybudovat v moravské metropoli již druhou mešitu. Jaké je asi pozadí tohoto rozhodnutí a jaké by mohly být jeho následky?
Otázkou je, zda jde o promyšlenou strategii KDU-ČSL, anebo o projev náhodné improvizace jednotlivých politiků. Osobně bych v tomto případě doufal, že jde o druhou možnost, poněvadž pokud by se čeští lidovci nechali vtáhnout do diskuze o stavbě mešit na půdě neislámských či konfesně neutrálních států, mohli by se snadno dostat na hodně tenký led.
Argumentů pro i proti stavbě mešit je pochopitelně celá řada a není mým cílem je zde všechny uvádět. Každopádně se mi nejeví jako správné stavbu mešit zakazovat. Česká republika se hlásí k principu konfesní neutrality, která úzce souvisí i s principem náboženské svobody či tolerance. A s náboženskou svobodou zase souvisí právo jednotlivců i náboženských komunit soukromě i veřejně vyznávat svoji víru. Z toho vyplývá, že pokud by někdo v moderním demokratickém státě na zákazu stavby mešit trval, pak by musel prokázat, že islám není náboženství, nýbrž nebezpečná sekta, kterou je třeba postavit mimo zákon (podobně jako např. nacismus) a potírat. Chtějí jít čeští lidovci touto cestou?
Trochu jiný problém představuje minaret, který by si brněnští muslimové přáli na své mešitě mít. Zde jde podle mého názoru prostě o netypický architektonický prvek, který by měl být schválen těmi, kteří mají odpovědnost za architektonický plán daného místa. Případné zamítnutí minaretu bychom tedy neměli vnímat jako represi vůči islámu, nýbrž pouze jako projev péče o architektonickou (a potažmo i kulturní) homogenitu či lépe řečeno harmonii města, kde se má mešita nacházet.
Dalším důležitým aspektem, na který bychom v této souvislosti neměli zapomínat, je princip reciprocity. Pokud totiž uznáme, že islám si ze strany evropské civilizace nezaslouží plošnou represi, pak bychom měli zároveň uznat i právo muslimů stavět si v evropských zemí mešity už jen proto, že vyžadujeme, aby křesťanské komunity v islámských zemích měly právo stavět si kostely. To, že je toto právo v některých islámských zemích potlačováno, je samozřejmě špatně; a právě proto by zde mělo platit heslo „nejsme jako oni“, případně zlaté pravidlo „nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě“.
T.T.
Zdroj: iHNed.cz
 V sobotu 28. března byl zvolen nový předseda Ústředí muslimských náboženských obcí, což je hlavní česká islámská organizace. Stal se jím Muneeb Hassan Alrawi, Arab původem z Iráku, který byl dosud předsedou islámské nadace v Brně.
Je pan Alrawi spíše umírněným muslimem ochotným k dialogu, anebo je spíše netolerantním fundamentalistou? Z jeho různých prohlášení vyplývá, že se pohybuje kdesi uprostřed. V jednom ze svých rozhovorů pan Alrawi sice odsoudil teroristické útoky typu „11. září“, ale na druhou stranu odmítl označit Hizballáh za teroristickou organizaci, v podstatě proto, že podle Alrawiho Izrael patrně nemá právo na existenci. Cituji z rozhovoru, který roku 2006 pan Alrawi poskytl MF Dnes:
Otázka: „Území, na němž leží nynější stát Izrael, se tedy (...) má vrátit do arabských rukou?“
Odpověď: „Pochopte, Arabové nemohou připustit skutečnost, že přijde zvenčí nějaký národ a přivlastní si jejich území. Navíc jen pro své příslušníky. Boje a nepokoje v této oblasti budou pokračovat, nálada obyvatel regionu tomu, bohužel, nasvědčuje.“
Otázka: „Uznáváte však, že existence státu Izrael je realitou?“
Odpověď: „Realita se může změnit. Československo bylo rovněž realitou. A dnes již neexistuje.“
Já si tedy myslel, že zemi, kterou dnes obhospodařuje stát Izrael, přislíbil Bůh Mojžíšovi, kterého i muslimové uznávají jako jednoho z proroků, no ale panu Alrawimu právo na vlastní svéráznou interpretaci dějin neberu a přeji mu vše dobré v jeho nové funkci.
T.T.
Zdroje: Deník.cz; iDNES.cz
|
RSS Feed
